iChotěboř.cz : Novinky z města Chotěboř a jeho okolí

Neděle 26. září 2010 od 18 hodin kinosál Chotěboř.

Vážení přátelé,
v současné době vystupuji s pořadem „Písničky zpod taláru“, ve kterém jsou k slyšení nové zhudebněné soudničky, perličky, povídání….

Těším se na setkání s vámi.
Ivo Jahelka



Narodil jsem se 18. 7. 1954 v Dačicích a od roku 1978 žiji v Jindřichově Hradci. Vystudoval jsem právnickou fakultu UK v Praze a získal i titul JUDr. Protože jsem vždy měl sklony k psaní písniček, vysloužil jsem si také další neformální titul "zpívající právník". Začal jsem se totiž věnovat zhudebňování soudních případů a příběhů ze života a jejich prozpěvování při různých příležitostech, přičemž stranou nezůstaly ani všeliké zajímavé zápisy obsažené v soudních spisech, policejních protokolech i jiných úředních dokumentech. Poprvé tyto mé výtvory slýchalo publikum v klubu Rubín na Malostranském náměstí v Praze v pořadech známého recitátora a moderátora Mirka Kováříka "Zelené peří", odtud byl už jenom krok na Porty a dále do divadel a všemožných kulturních stánků.

Protože lidský život nabízí neustále nepřeberné množství zajímavých situací, pokračuji v této činnosti i v současné době. Přitom jsem se v roce 1978 dal na dráhu advokáta a tento stav nadále trvá. Vycházím z toho, že humor a smích jsou kořením života, že každý se rád zasměje neštěstí druhých, a že - jak pravil jeden recidivista – ŽIVOT JE NEPŘETRŽITÁ ŘADA PRŮSERŮ NEPRAVIDELNĚ PO SOBĚ JDOUCÍCH.

Ivo Jahelka: Já nic, já muzikant
Jahelka Ivo, JUDr. | 22. 02. 2008

Zkušení kriminálníci s oblibou používají toto úsloví: „Doznání je sice polehčující okolnost, ale jisté odsouzení.“ V podstatě mají pravdu, protože vina musí být prokázána, a tudíž na doznání a upřímnou lítost je vždycky času dost. Z tohoto postoje pak pramení některá pozoruhodná tvrzení, která předkládají soudcům v rámci své obhajoby. Přestože naděje na jejich akceptování je od počátku nulová, tak to prostě - jen tak ze sportu – zkoušejí zas a znovu. Abyste viděli, co to v praxi může obnášet, vzpomenu na pár takových případů.

Soud projednával trestný čin ublížení na zdraví, kterého se měl dopustit jistý Lojza tím, že svoji družku shodil z dvoumetrové zídky a ta si při dopadu zlomila nohu. „Můžete mi vysvětlit, proč jste to udělal?“ dotázal se soudce Lojzy. „Vy mi to nebudete věřit, pane soudce, ale nebyl v tom žádnej zlej úmysl.
Chtěl jsem ji naučit lítat!“ odpověděl jmenovaný s vážnou tváří.
„Tak lítat, říkáte,“ pokýval hlavou soudce, „a jak jí to šlo?“ zeptal se ironicky.
„Mizerně, pane soudce, vona totiž má moc těžkej zadek!“ odůvodnil nezdar svého experimentu Lojza. Soud tuto jeho obhajobu překvapivě považoval za účelovou a neuvěřil jí.

V jiném případě byl zase cikán Fero zadržen policejní hlídkou v okamžiku, kdy se nacházel uvnitř rozbité výlohy obchodu se spotřební elektronikou, a tašku měl plnou rozličných věcí. Když pak byl souzen pro krádež, vypadala jeho verze následovně:
„Tož šel jsem pokojně tou ulicí, byla už tma. Vtom na mě vyběhli skíni, začali mi nadávat do cikorek a černejch hub. Já jsem chtěl utýct, ale voni mě chytili, napřed mě zmlátili a zkopali, a pak mě normálně prohodili skrz tu výkladní skříň. Já byl úplně votřesenej, ale pak mě napadlo, že by se mohli vrátit a ukrást věci z toho výkladu. No a tak jsem je dal do tašky, že bych je jako vodnes na bezpečný místo, a tím je vlastně zachránil, když byl ten výklad rozbitej…“
Kupodivu ani s touto obhajobou Fero úspěch neslavil. Ona přece jenom někdy ta polehčující okolnost doznání není k zahození!

Bližší informace naleznete
zde
www.ivojahelka.cz