iChotěboř.cz : Novinky z města Chotěboř a jeho okolí

Poté co jsem hovořil, nebo alespoň vyslechnul některé zainteresované osoby v kauze nové školní jídelny, pochopil jsem jednu zásadní věc. Novou jídelnu vlastně ani nikdo nechtěl a to i přes to, že se již několik let s úsměvem mluvilo o stále palčivějších problémech staré „žluté krabice“. Co to vlastně je, když vám ze stropu kape rezatá voda do jídla nebo když nelze otevřít ani v tom největším teple zaseknuté okno, aby vás osvěžil svěží vánek. Jídelna vlastně nebyla zase tak stará – jen asi o šest let starší než by vůbec kdy měla být. Dokážu pochopit mnohé problémy zadávání podobných zakázek, ale když se v konečném projektu objeví mnoho na chlup stejných prohřešků, o kterých se mluvilo i dříve, vypadá to velice komicky. Navíc se k projektu nemohly vyjádřit ani osoby zasvěcené do problematiky, alespoň to tedy říká paní Šmídová. Jisté slovo by mohli mít i zástupci škol, kteří se v jídelně nejen pravidelně stravují, ale znají i problémy svých studentů. To ale zřejmě nikoho nezajímalo.

S podobou jídelny dnes již vskutku nic nevyřešíme, naopak je potřeba pochválit současný vzhled, jídelna vypadá kulturněji a esteticky vskutku výborně. K samotnému probádání jídelny postačí jednou či dvakrát vystát třicetiminutovou frontu. Má ale člověk zapotřebí stát ve frontě takto dlouho pět dní v týdnu? Podle mne ne a je to vidět i na současném stavu – fronty jsou sice kratší, ale není to díky tomu, že by se změnil přístup škol, ale kvůli tomu, že mnozí – jako třeba já – zcela rezignovali a místo návštěvy jídelny raději drží hladovku. Kromě mnoha dalších nedostatků, které se momentálně řeší, a doufejme, že i vyřeší, je fronta asi to nejzásadnější proti nové jídelny. Zatímco návrhů na řešení problému kluzkých dlaždiček je několik – a zdá se, že budou i mnohé aplikovány – ohledně fronty asi vše zůstane při starém. Hlavním argumentem zastupitelů města a vedoucí školní jídelny je kumulace konce vyučování několika škol. V minulých letech tomu ale bylo stejně a fronta byla únosnější! Někteří sice navštěvovali jídelnu v pavilonu základní školy, ale dokáže těch několik lidí prodloužit čekání na téměř trojnásobek? Stanoviska škol jsou víceméně neměnná – jsou vázány na odjezdy autobusů a u některých skupin (menší děti) asi není úplně možné aby měli výuku dělenou na dopolední a odpolední. Každopádně ten, kdo ví, jak fungují mnohé jiné stravovací zařízení si může ověřit, že i při velké kumulaci osob je odbavování u okénka velmi rychlé – není tedy něco špatně na samotném systému vydávání jídla? Vedoucí jídelny s tím sice kategoricky nesouhlasí, ale podívejme se na vše podrobněji. Přicházíte k okénku, pípnete si kartou či čipem to si paní u okénka ověří a podle toho začne nandávat přílohu – nebo ji jen poupraví, poté talíř předá dále, v některých případech následuje ještě jedna předávka, a odtud teprve talíř putuje k omaštění pokrmu, či nalití omáčky a nakonec se dostává do vašich rukou. Krátce před tím je již započato další kolečko… Vše sice jde relativně rychle, ale existuje zcela jednoduché urychlení – mít připraveno více talířů s různou velikostí porce, nandávalo by se neustále a jen poslední člen řetězce by mrknutím očka kontroloval, kdo si talíř vzít může a zda-li bere správný. Obavy o to, zda-li jídlo za tu chvilku vychladne jsou tedy zcela neopodstatnělé. Tento systém by také pomohl v případech, kdy od okénka odejdou všechny kuchařky a shánějí další brambory a podobné delikatesy, přičemž okénko zcela stojí… Přístup k tomuto problému dobře ilustruje neochotu měnit věci nebo se alespoň pokusit o prozatímní řešení než se město zkusí dohodnout se školami.

A ještě na závěr několik čísel – zatímco dříve se dařilo dojít z jídelny nazpět do školy po druhé hodině, nyní se to daří sotva před půl třetí. Což tedy znamená opravdu téměř 45 minut strávených na obědě.

Jídelna je vskutku výstavní kousek, ale není nám tak trochu nanic, když do ní chodí ještě méně lidí, než do té staré?