iChotěboř.cz : Novinky z města Chotěboř a jeho okolí

Na začátku 21. století stojí před lidstvem tři závažné problémy. Na tom, zda a jak je vyřeší, závisí nejen zachování současné úrovně civilizace, ale také existence druhu Homo sapiens a možná i života na Zemi vůbec. Jsou to tyto tři problémy:

1. populační exploze
2. vyčerpání zdrojů fosilních paliv
3. změna klimatu

Tyto tři problémy spolu souvisí a vzájemně se ovlivňují. Aby bylo možné navrhnout správné postupy řešení, je nutné znát minulý vývoj. První předci člověka se na Zemi objevili asi před 4 – 3,5 milióny let. Před 135 0000 léty se objevil v Africe anatomicky moderní Homo sapiens sapiens. Do konce poslední doby ledové 10 000 let př. n. l. se rozšířil po celé Zemi. Počet obyvatel byl minimální, od několika tisíc až po jeden milión právě na konci poslední doby ledové. 8 000 let př.n.l., na začátku objevu zemědělství, žilo na Zemi pět milionu lidí. S rozvojem zemědělství jejich počet postupně narostl na 500 miliónů v roce 1650. Poté už následuje stále se zrychlující nárůst populace. 1850 jedna miliarda, 1950 dvě miliardy, 1975 čtyři miliardy, 1999 šest miliard. Od roku 1950 tedy na Zemi přibylo více jak 4 miliardy lidí. I když tempo zvyšování populace v posledních letech pokleslo, není výhled do budoucna příliš veselý. Odhady pro rok 2050 kolísají od optimistických 9 miliard až po hrůzostrašných 14 miliard. Co je příčinou růstu populace? Nejzákladnější podmínkou je energie, tedy jaké zdroje a v jaké formě mělo lidstvo v průběhu rozvoje k dispozici. Od začátku vývoje po vznik zemědělství měl člověk k dispozici pouze sílu svých svalů, postupně vylepšovanou jednoduchými nástroji a později objevem ohně. Energii si doplňoval sběrem a lovem potravy. Velikost populace byla regulována dostupností potravy v okolním prostředí, tedy stejně jako u ostatních živočišných druhů. S nástupem pastevectví a zemědělství se situace změnila. Člověk postupně přestal být závislý na přirozených zdrojích potravy, ale sám si ji pěstoval a choval. Jak její množství postupně rostlo, umožňovalo uživit stále více lidí, než by to umožnily jen přirozené zdroje. Navíc získal člověk i energii svalů hospodářských zvířat a s nástupem prvních městských států i energii větru a vody. Vše to ale byla v podstatě různě transformovaná a značně rozptýlená energie slunečního záření. Přesto trvalo téměř 10 tisíc let, než populace vrostla z 5 miliónů na 500 miliónů. Situace se radikálně mění zhruba od 17. století, kdy se začínají ve větší míře využívat fosilní zdroje energie. Nejprve uhlí, které se zdokonalením parního stroje J. Wattem stálo u zrodu průmyslové revoluce. A po druhé světové válce je to jednoznačně ropa. Jaké jsou výhody fosilních zdrojů energie oproti obnovitelným zdrojům, že způsobily takový zvrat? Je to především:

• energie ve fosilních zdrojích je koncentrovaná
• dá se dobře skladovat a přepravovat
• je relativně levná a dostupná

Dále budu citovat ze studie D. A. Pfeiffera, zabývajícího se oblastí energetiky, pro časopis From The Wilderness. Celá studie je rozsáhlá, celou v českém překladu si mohou zájemci přečíst na následující internetové adrese - http://biom.cz/prevzate.stm?x=236281. I když se zabývá situací především v USA, její závěry jsou platné pro celou Zemi. Je to docela pochmurné čtení.

Lidé (stejně jako jiná zvířata) získávají svou energii z potravy, kterou se živí. Až do minulého století byla všechna potrava na této planetě získána ze slunce pomocí fotosyntézy. Ať už jste jedli rostliny nebo živočichy, kteří se rostlinami živí, energie ve vaší potravě vždy pocházela ze slunce. To také vytvářelo omezení v množství potravy, která mohla být vypěstována, a tím byl také omezen populační růst. Sluneční energie dopadá na Zemi v omezeném množství. Abyste zvýšili produkci potravin, museli jste zvětšit množství obdělávané půdy a omezit konkurenci. Nebylo jiné cesty pro zvýšení množství energie dostupné pro produkci potravin. Lidská populace rostla tím, že vytlačovala nežádoucí konkurenci a přivlastňovala si stále víc a víc dostupné sluneční energie ve všech formách. V okamžiku, kdy už nebylo možné dále zvýšit výrobu potravin rozšiřováním plochy zemědělské půdy, umožnily nové objevy její lepší využití. Procesy likvidace škůdců a průmyslová revoluce, umožňující intenzivní zemědělství za pomoci mechanizace, urychlily obdělávání půdy a zvětšily množství půdy, o kterou mohl pečovat jeden člověk. S každým zvýšením produkce potravin se lidská populace významně rozrostla. V letech 1950 až 1960 prodělalo zemědělství zásadní transformaci, často označovanou jako zelená revoluce. Zelená revoluce spočívala v industrializaci zemědělství. Část pokroku byla způsobena novými, hybridními odrůdami rostlin, které vedly k větší produkci jedlých částí, například zrní. Mezi lety 1950 a 1960, jak Zelená revoluce transformovala zemědělství na celé planetě, vzrostla produkce zrní o 250 %. To je ohromný nárůst v množství energie určené pro lidskou spotřebu. Tento nárůst nepochází ze zvýšeného využití slunečního záření, ani ze zvětšené rozlohy obdělávané půdy. Energie získaná Zelenou revolucí pochází z fosilních paliv ve formě umělých hnojiv (zemní plyn), pesticidů (ropa) a zavlažování poháněného fosilními palivy. Zelená revoluce zvýšila tok energie proudící do zemědělství v průměru 50krát oproti zemědělství tradičnímu. V extrémních případech je spotřeba energie v zemědělství více než 100krát vyšší. Spotřeba energie v zemědělství se skládá z:

• 31 % pro výrobu umělých hnojiv
• 19 % pro pohon zemědělských strojů
• 16 % pro transport
• 13 % pro zavlažování
• 8 % pro chov dobytka (nezahrnuje potravu pro dobytek)
• 5 % pro výrobu pesticidů
• 8 % pro ostatní

Energie potřebná pro balení, chlazení, dopravu do maloobchodních prodejen a domácí přípravu jídla není v těchto číslech zahrnuta. Aby si čtenář mohl udělat představu o energetické náročnosti moderního zemědělství, výroba jednoho kilogramu dusíku pro hnojivo vyžaduje energii obsaženou v 1,4 až 1,8 litru nafty. A to do ní nezahrnujeme potřebu původní suroviny, což je zemní plyn. Řečeno mírně nadneseně, ale pravdivě: jíme ropu a zemní plyn. Kvůli zákonům termodynamiky však není přímá úměra mezi energií do zemědělství vloženou a energií získanou. Každý krok na její cestě je energetickou ztrátou. Mezi lety 1945 až 1994 vzrostlo množství energie vložené do zemědělské výroby čtyřnásobně, zatímco úroda vzrostla pouze trojnásobně. Od té doby vklady energie stále rostou, ale úroda se již nezvětšuje. Dosáhli jsme maximální výtěžnosti. Naopak, díky postupnému vyčerpávání půdy, zvýšené nutnosti ochrany před škůdci a zvýšeným energetickým nákladům na zavlažování, musí moderní zemědělství stále zvyšovat své náklady na energii, jen aby zajistilo stávající neměnnou úroveň výroby. Zelená revoluce nezadržitelně spěje k bankrotu. Sluneční energie je obnovitelný zdroj limitovaný množstvím záření dopadajícího na Zemi. Fosilní paliva oproti tomu představují zásoby, které můžeme spotřebovávat téměř neomezenou rychlostí. Z hlediska doby lidského života jsou však zdrojem neobnovitelným. Představují planetární energetickou zásobu, ze které můžeme čerpat jakýmkoliv zvoleným tempem, ale kterou brzy vyčerpáme bez možnosti náhrady. Zelená revoluce sáhla do těchto planetárních zásob a použila jejich podstatnou část ke zvýšení zemědělské výroby. Potravinový systém USA spotřebuje 10krát více energie, než produkuje ve formě potravin. Tento nepoměr je možný pouze využitím neobnovitelných fosilních paliv. Z čehož vyplývá – jakmile se začne snižovat množství fosilních paliv, bude i méně energie pro produkci potravin. Moderní zemědělství je neudržitelné. Poškozuje půdu, vyčerpává vodní zdroje a znečišťuje okolní přírodu. Všechny tyto vlivy způsobují ještě větší spotřebu fosilních paliv pro zavlažování, pro náhradu živin, pro ochranu před škůdci, pro obnovu poškozené přírody a také proto, aby se vůbec udržela úroda na stejné úrovni. Nakonec však dojde ke stavu, kdy nebude možné dodat dostatek těchto fosilních zdrojů, především díky snižující se produkci fosilních paliv. Naše prosperita je postavena na principu vyčerpávání světových zásob tak rychle, jak jen to jde, bez ohledu na své sousedy, ostatní život na této planetě nebo naše děti. Místo umělých hnojiv, vyrobených z fosilních surovin, bychom měli používat dobytčí hnůj. Odhaduje se, že dobytčí hnůj obsahuje pětkrát více živin, než jich je obsaženo v množství umělých hnojiv použitých každý rok. Počet obyvatel a jejich spotřeba musí být v souladu s udržením stability přírodních procesů. Aby bylo možné dosáhnout udržitelné ekonomiky a odvrátit katastrofu, musí Spojené státy snížit počet obyvatel nejméně o jednu třetinu. Černý mor zahubil ve 14. století jednu třetinu evropské populace (a více než polovinu asijské a indické populace) a uvrhl celý kontinent do temnoty, ze které se vzpamatovával téměř dvě století. Současný světový vrchol těžby fosilních paliv (a následný pokles produkce), spolu s vrcholem produkce zemního plynu na území Severní Ameriky velmi pravděpodobně způsobí, že tato zemědělská krize přijde mnohem dříve, než se očekávalo. Dost pravděpodobně pak nebude snížení počtu obyvatel o třetinu dostatečné pro udržitelnost, nutná redukce pak může přesahovat i jednu polovinu. Globální populace pak bude muset být redukována ze současných 6.32 miliard lidí na 2 miliardy – to znamená o 68 % - či více než dvě třetiny. Konec tohoto desetiletí může být ve znamení inflačně rostoucích cen potravin. A také může být v příštím desetiletí celosvětový hlad na úrovni, jakou lidstvo ještě nikdy dříve nezažilo

Podle zprávy amerického úřadu o ropných zásobách jsou "vyčerpávány světové zásoby ropy třikrát rychleji, než jsou objevovány nové." Nutně podle amerických úřadů dojde k dosažení limitu a nebude dostatek ropy na uspokojení poptávky. Zpráva pokračuje: "I když se odborníci neshodují o tom, kdy dojde k vyvrcholení těžby ropy, předpovědi amerických geologických odborníků a dalších odborníků očekávají, že k tomu dojde mezi rokem 2003 a 2020. Žádná předpověď nejde dále než rok 2020. Mezi geology začíná převažovat přesvědčení, že světová dodávka ropy brzo začne nenahraditelně klesat. Analytik M. King Hubbert, geolog od firmy Shell, dokázal v roce 1956 matematicky, že křivka těžby z každého ropného pole má tvar zvonu: pomalu roste, pak roste rychle, pak se udržuje na stejné úrovni po určitou dobu a pak zase rychle klesá. Hubbert správně předpověděl, že domácí americká těžba ropy vyvrcholí kolem roku 1970, 40 let po obdobích velkých objevů amerických ropných polí kolem roku 1930. Mnoho ropných analytiků bere nyní Hubbertův model velmi vážně. Obdobně vypadala těžba na mnoha ropných polích na celém světě. V Severním moři u Velké Británie byla zahájena těžba ropy v roce 1969, objevy ložisek vyvrcholily v roce 1973 a těžba britské ropy dosáhla maxima v roce 1999. Nyní už silně klesá. Přitom celosvětová poptávka po ropě silně roste. Nyní se těží z 90 procent všech známých ropných ložisek. Většina velkých ložisek byla objevena v šedesátých letech a od té doby zdroje ropy postupně klesají. Geologické znalosti se za posledních 30 let velmi zlepšily a je téměř nepředstavitelné, že by byla nalezena ještě nějaká velká nová ropná pole. Vše nasvědčuje tomu, že aplikujeme-li Hubbertovu křivku na dlouhodobá data o světové těžbě ropy a na současné znalosti o jejích globálních zásobách, zjišťujeme, že se právě nacházíme na jejím vrcholu. Křivka má zvonovitý průběh s plochým vrcholem, ze kterého vede jediná cesta - dolů, do její sestupné části. Pro vrchol křivky se vžilo anglické označení „Peak Oil“, česky snad „ropný zlom“. Ano ropný zlom je realita, se kterou se budeme muset v nejbližší budoucnosti vypořádat. Situaci dále ještě více komplikují klimatické změny. Že ke změně klimatu na základě skleníkového efektu dochází, na tom se shodne většina odborníků. Jaký je podíl člověka na těchto změnách je ovšem otázka do pranice. Současné vědecké poznatky dokazují, že antropogenní produkce skleníkových plynů klimatický systém Země ovlivňuje. Vzhledem ke složitosti celého systému, včetně všech složitých vzájemných vazeb, je zatím nesmírně obtížné podíl člověka na celkové změně klimatu přesně kvantifikovat. Další nárůst teploty však bude klimatický systém ještě více destabilizovat, což se bude v různých částech planety projevovat odlišně a jednotlivé složky klimatického systému na ni budou reagovat rozdílně. Za posledních 200 let vzrostla koncentrace oxidu uhličitého o 31% a metanu o 20%. Tyto dva hlavní skleníkové plyny se podílejí z 80% na skleníkovém efektu. A jestliže zároveň existuje korelace mezi nárůstem koncentrace skleníkových plynů a zvyšující se průměrnou teplotou, je evidentní, že podíl člověka rozhodně není malý a zcela určitě je onou poslední kapkou, která rozhodla. Jaký bude směr klimatických změn, zda dojde k oteplení a roztátí všech ledovců nebo ke zvratu k nové době ledové, je dnes nemožné určit. Každopádně se nacházíme v přechodové fázi, která se bude vyznačovat extrémními výkyvy počasí se všemi nepříznivými dopady na celou společnost, hlavně na zemědělství. Jaké důsledky pro život na Zemi vyplývají, z výše uvedených fakt nastíním v dalším pokračování.

Ladislav Pátek, KSČM