Čilý ruch panuje při pátečním ránu v budově chotěbořské pošty. Zaměstnanci nakládají do modrého auta zásilky určené k rozvozu po městě a přilehlých obcích.
„Dneska toho je poměrně dost, povezeme mimo jiné dvacet šest balíků. A to ještě nemáme důchody,“ informuje ze začátku doručovatelka Iveta Ledvinková, která jezdí na jedné ze čtyř motorizovaných tras. Poštu s ní rozváží její syn Martin, který zaskakuje za nemocnou kolegyni.
Deset minut před osmou hodinou vyjíždíme v závěsu za Renaultem Kangoo s nápisem Dnes podáte, zítra dodáme do ulic města. Průběžně zastavujeme u nenápadných plechových beden s logem pošty.
Brigádník Ledvinka každou odemkne, uloží do ní balík dopisů, časopisů a letáků a zase ji zamkne. „Tady si to pak vyzvedávají pochůzkáři, kteří to roznášejí po městě,“ vysvětluje jeho matka.
Ve čtvrt na devět opouštíme Chotěboř a míříme do Nové Vsi. Těsně před ní ještě odbočujeme na rozbahněnou polní cestu vedoucí do Podlesí. „Bydlí tady jeden starý pán, který se k mladým do Chotěboře stěhuje, až když je opravdu neúnosná zima. Poštu mu sem vozíme pravidelně, a když v zimě není prohrnuto, musíme pěšky,“ popisuje doručovatelka.
S volantem manévruje pošťačka ukázkově, v krkolomných vesnických uličkách, ostatně nemá jinou možnost. „Díky poště jsem se naučila couvat podle zpětných zrcátek,“ směje se.
Na zápraží jednoho novoveského domu postává mladý muž a vyhlíží modré auto. Syn doručovatelky hbitě sahá pro ten správný balík a překonává psího hlídače před domem. Od pána převezme bankovky, které uloží do pošťácké brašny.
„Lidé jsou zvyklí na nás čekat, pokud nenabereme během rozvážky velké zpoždění,“ doplňuje Ledvinková.
Z Nové Vsi přejíždíme do Vísky. Doručovatelka Ledvinková zajíždí autem do postranních uliček, zatímco její syn Martin obejde domy podél hlavní cesty.
Do plechových schránek padají nejčastěji propagační letáky. „Letáky jsou hodně sledované, musíme je roznášet poctivě. Ve vsi jich doručujeme tolik, kolik je tam trvale obydlených domů,“ objasňuje pošťačka.
Po Vísce následuje ještě Maleč, Čečkovice a Jeřišno, kde musí pošťáci čtvrt hodiny čekat, protože zde probíhá projekt souběžného doručování. Pošta v Jeřišně je totiž na seznamu těch, které by se měly od ledna rušit. "Většinou ale nikdo nepřijde, když lidé něco potřebuj, radši si počkají na odpoledne, kdy je otevřeno na kamenné poště,“ konstatuje doručovatelka Ledvinková.
V Jeřišně poštovní auto opouštíme, přestože má za sebou teprve polovinu cesty. Doručovatelé se před půl jedenáctou rozjíždí směr Heřmaň, Vestecká Lhotka, Chuchel, Horní a Dolní Lhotka, Rušinov, Modletín a poslední zásilky rozdají v Klokočově. „Během dne najezdíme přibližně sedmdesát pět kilometrů,“ upřesňuje Iveta Ledvinková.
Článek vznikl ve spolupráci s redakcí havlíčkobrodského deníku, především s přispěním Jaromíra Kulhánka.