Dobrovolnictví jako nedílná součást života
Datum: 9. říjen 2012, 08:06
Autor: Bc. Michaela Miřátská
Rubrika: Náš region
Ráda bych ve stručnosti představila jednu z našich dobrovolnic paní Janu Sochůrkovou, která je dobrovolníkem od listopadu r. 2011 a pravidelně navštěvuje Denní stacionář v Chotěboři – zařízení pro lidi se zdravotním postižením. S paní Janou i klienty stacionáře jsme si společně povídali …
Paní Sochůrková, mohla byste se úvodem stručně představit?
Bydlím v Sedletíně. Jsem vyučena dámskou krejčovou. Ráda pracuji na zahrádce a baví mě ruční práce.
Jak jste se dozvěděla o možnosti vykonávat dobrovolnickou činnost?
Doporučila mi to moje dlouholetá kamarádka, která je také dobrovolnicí. Prý nenajdu takovou činnost, která by mě mohla bavit a naplňovat víc. Tak jsem to zkusila a vyšlo to.
Jak často do zařízení docházíte?
V současnosti jsem i přes veškerou snahu bez práce. Doma na mě nic nečeká. Do stacionáře tak docházím téměř dennodenně.
Jak vypadá Váš „běžný“ den dobrovolníka?
Žádný den není stejný jako ten předcházející. Sednu si s klienty, pomůžu jim s učením. Společně povídáme a smějeme se. Občas připravujeme výrobky na trhy – pletu, natírám apod. Snažím se být užitečná tam, kde je to potřeba. Když je to možné, účastním se různých jednorázových akcí a pak pomáhám třeba při přípravě nebo prodeji.
Co Vám dobrovolnická činnost přináší?
Spokojenost. A to nejen „na duchu“, ale všimla jsem si, že i „na těle“ mi to dělá dobře. Cítím se lépe, užitečná. Ráno se vzbudím a těším se na nový den. Přijdu na jiné myšlenky. Kromě toho jsem potkala spousty nových přátel. Mnoho nového se učím.
Co konkrétně jste se naučila?
Je to pro mě první zkušenost pracovat s lidmi s postižením. Také jsem se naučila plést z papíru, což jsem předtím určitě neuměla. Již této techniky využívám i doma a mám radost, když si můžu něco hezkého sama vyrobit.
Chcete ve Vaší činnosti dobrovolníka pokračovat i do budoucna?
Snažím se najít práci. Ve stacionáři mě to moc baví, proto jsem se od listopadu rozhodla účastnit kurzu pro pracovníky v sociálních službách. Ovšem jsem si jistá, že ve volné chvíli se za nimi vždycky budu snažit zajít podívat. Přeci neopustím „můj“ stacionář“! Dobrovolnická činnost už bude, ve větší či menší míře, vždy mojí součástí.
Chcete závěrem něco dodat?
Snad jen to, že bych každému doporučila něco podobného vyzkoušet. Určitě nebudete litovat. A děkuji zaměstnancům i ostatním kamarádům ve stacionáři, že jsou na mě tak hodní.
Ráda bych se zeptala také Vás ostatních, chtěli byste něco říct o paní Janě?
(níže několik příspěvků od samotných klientů)
Jana je šikovná, všem nám pomáhá. Je veselá i hodná, má nás moc ráda. Taky hodně šije a občas mně s něčím poradí třeba s pracovními listy.
Jana je prostě super dobrovolnice, mám jí moc ráda.
Pracuje se mi s Janou dobře. Pomáhá mi s počítáním. Hezky se směje.
Janička je trpělivá, usměvavá. Je zlatíčko.
Jo, je výborná…
Je to prostě naše Janička.
Naší dobrovolnici paní Sochůrkové bychom tak alespoň touto formou chtěli za její činnost ve stacionáři velmi poděkovat. Je pro zaměstnance i klienty zařízení velkým přínosem. Od listopadu 2011 již „odpracovala“ více než neuvěřitelných 700 dobrovolnických hodin! Děkujeme…