iChotěboř.cz : Novinky z města Chotěboř a jeho okolí

Ačkoliv je tento příspěvek pokusem o komentář k dopravní situaci v některých ulicích města Chotěboř, zcela jistě nebude polemikou o tom, zda byl směr nově zavedených jednosměrek zvolen správně.

Příroda nám stále více ukazuje, kdo je tu pánem – ať už to byly rozsáhlé povodně v roce 1998 a 2002, tsunami na sklonku roku 2004 nebo sněhová kalamita, které teď podléhají konstrukce některých budov. V současné době si Chotěboř na nedostatek sněhu nemůže stěžovat. Jak se jsem se přesvědčil, dokonce ani pražští spoluobčané nejsou tak optimističtí, jako byli na konci listopadu minulého roku.

Naštěstí tu máme Chotěboř, kde o zábavu není nikdy nouze. Toto město produkuje jedno netradiční řešení za druhým, tak nás nemohlo překvapit, že došlo ke změně provozu na některých místních komunikacích z obousměrného na jednosměrný. Vysvětlením byla především kalamitní situace v zimním období, kdy se mohly automobily jen s krajními obtížemi v těchto ulicích míjet.

Když se ovšem rozhlédneme kolem sebe, pak se nabízí otázka, zda je těch pár ulic, kterých se změna dotkla, naší záchranou anebo spíše pokusem poškádlit řidiče, kteří minulých x desítek let byli na něco zvyklí a nyní se ze dne na den museli přeorientovat. Narážím tím na fakt, že v těchto dnech jsou s výjimkou několika málo ulic (zejména průtahů) jednosměrnými ulicemi prakticky všechny.

Z toho všeho ovšem nelze vinit technické služby, každý z nás si přece musí uvědomit, že v Chotěboři je něco kolem 130 ulic. Je to do značné míry problém samotných řidičů, kteří přijedou a padni kam padni zaparkují své vozidlo. Uvědomuji si, že nejsem kompetentní vyjadřovat se k možnostem úpravy dopravního značení v našich ulicích – inspirací by však mohly být dodatkové tabulky zákazu stání omezující například zákaz stání pouze na zimní období nebo během pracovního týdne.

Jak se zdá sezónní či časově omezené zákazy stání ovšem nikomu nic neříkají, a tak budeme s nákupy a vším přes pracovní týden chodit ze vzdálených křižovatek. Můžeme si jen škodolibě říct, že na vesnicích jsou na tom lidé ještě hůř. A provokaci čtenáře lze ještě více prohloubit, když je k tomu přidán fakt, že za časů před rokem 1989 byly některé ulice prostě slepé a motivace zaparkovat v nich vozidlo byla z toho důvodu mizivá – a lidé měli navíc ještě nohy – hip, hip, olympiáda nám začala, tak alespoň vzhůru k televizorům.