iChotěboř.cz : Novinky z města Chotěboř a jeho okolí

Kdo by si myslel, že Chotěboř a její okolí je jen nějakým obyčejným místem na mapě, tak se mýlí. Přímo v Chotěboři a hlavně v jejím okolí lze nalézt místa k nimž se váže nějaká zajímavost nebo přímo pověst.
Pověst o Černém přízraku.
Chotěboř a chotěbořské panství patřily v 17. století panu Jaroslavu Sezimovi Rašínovi z Rýzmberka. Ke svým poddaným byl velmi krutý a proto nenalezl ani po své smrti klid. Každou noc úderem dvanácté byli Chotěbořští svědky hrůzostrašného výjevu. Od východní strany chotěbořského zámku vyjížděl nádherný kočár, do nějž bylo zapřaženo trojspřeží ohnivých vraníků. Duch pana Rašína byl zahalen v černém a městem projížděl celou hodinu,
Výjev byl často provázen hlukem, který budil počestné chotěbořské občany. Ti už nemohli řádění pana Rašína vydržet a poprosili proto kněze, aby Rašína zahnal. Kněz jim slíbil pomoc. Několik odvážlivců si připravilo meče a domluvili se, že jakmile kněz kočár zastaví, přiskočí a setnou Rašínovi hlavu. O půlnoci se ozval hřmot a za chvíli vyšlehly ze tmy plameny. Kněz vstoupil na cestu a připravil si monstranci, jeho průvodci meče. Kněz začal Rašína zaklínat, ale přízračný kočár kolem něj proletěl bez povšimnutí, jenom z dálky bylo slyšet Rašínovo chechtání. Když nepochodili u kněze, vydali se prosit o radu astrologa, který se vyznal nejen v drahách planet, ale také ve věcech tajemných. Hvězdopravec jim poradil, že Rašína může zabít pouze člověk, který se narodil na "stejné planetě". Po nějakém hledání na takového přišli. Byl jím pijan a rváč, sladovnický pomocník, o němž bylo známo, že se jen tak něčeho nezalekne. A skutečně. Na jeho rozkaz se peklený kočár zastavil. Rašín se vyklonil, aby lépe viděl, co se děje. Odvážlivec přiskočil a uťal zloduchovi hlavu. Koně se dali do klusu a zmizeli v dálce i s bezhlavým tělem. Uťatá hlava se skutálela do nedaleké studánky, spadla na její dno a tam zmizela. Od té doby se Rašín neukázal. jen kolem studánky běhal ještě tři dny ohnivý pes a žalostně vyl.
Podobná pověst se váže ke Žďáru nad Sázavou, kde také po smrti jezdil v kočáře mrtvý panský správce Ulrich a strašil místní občany.
Pověsti údolí řeky Doubravy.
První zastavení nebude s pověstmi mít zatím nic společného. Nedaleko místa, kde stával rodný dům spisovatele Ignáta Hermanna tzv. Horní mlýn se nachází zajímavá štola. Ve svahu nad řekou Doubravou se černá otvor do nitra kopce. Vstoupíte-li dovnitř, zjistíte, že po několika metrech se štola rozdvojuje, vydáte-li se vpravo narazíte na skalní stěnu. Zajímavější to je, pokud neodbočíte, v tom případě skončítě u závalu, který působí umělým dojmem. Chodba zjevně pokračuje dále o čemž svědčí zbytky výdřevy.
Souboj vodníků.
Budeme pokračovat dále po cestě směrem k výletní Vrbkově chatě na řece Doubravě a dostaneme se k místu, které se nazývá "Točitý vír". Pověst o tomto místě vypráví, že tu jel kdysi po silnici povoz. Vozku zastavil malý drobný mužíček, který prosil o svezení. Když vozka svolil a zeleně oděný mužíček se uvelebil na kozlíku, prozradil vozkovi, kam jede. Je prý vodníkem z Doubravy a jeho dceru mu unesl sázavský vodník, se kterým jde svést boj na život a na smrt. Řekl vozkovi, že chce-li může zápas sledovat z nedalekého vrchu. Bude-li na povrchu řeky bílá pěna, bude vítězem, pokud krvavá, pak je poražen a vozka ať na nic nehledí a práskne do koní. Pověst hovoří o tom, že se nakonec na hladině řeky objevila rudá pěna.
Zajímavostí je, že tato pověst se shoduje v mnoha směrech s bájemi z asijského prostředí, kde ovšem nesvádějí souboje o své dcery vodníci, ale dračí knížata přebývající na dně hlubokých jezer v nádherných palácích.
O něco dál proti proudu řeky se nachází další tajemné místo, které se nazývá "Čertův stolek". Kdysi zde prý pobýval poustevník. bydlel v jeskyni a živil se většinou lesními plody. Uprostřed jeskyně měl veliký kámen, ketrý používal jako stůl. Z jeho klidu ho vytrhoval ďábel, který den co den přicházel do poustevníkovy jeskyně, sedl si na stůl a drze se pochechtával. Když už byl poustevník bezradný, napadlo ho zajít do Chotěboře za knězem a poradit se s ním. Kněz jej vyslechl a poradil mu, aby na stole kde ďábel vysedával, nakreslil svěcenou křídou tři velké kříže. To prý jistě pomůže. Poustevník poděkoval za radu a pospíchal k domovu. Poté co udělal na balvan tři kříže, čekal na ďáblův příchod. Ten na sebe nenechal dlouho čekat. za chvilku se objevil v jeskyni a jak bylo jeho zvykem začal poustevníka znepokojovat. Ale jak se posadil na stůl, proměnil se ihned v páru a zmizel. od té doby se v jeskyni neukázal a poustevník měl klid. Kámen na němž čert vysedával, byl nazván "Čertův stolek".
Mikšova jáma.
Naší třetí a poslední zastávkou na magické procházce údolím Doubravy je "Mikšova jáma". Přímo proti Čertovu stolku ční vysoko nad hladinu řeky strmé skály, které se nazývají Sokolohrady. Kdysi zde stál hrad, který patřil zlému, lstivému a lakomému rytíři Mikulášovi, zvanému krátce Mikeš. Pověst o něm vypráví, že unesl chotěbořskému pánovi jeho nejmilejší dceru. Chotěbořský pán přijel potom na návštěvu, jako by ani netušil, co se stalo. V příhodném okamžiku, když se rytíř ničeho nenadál, svrhl jej chotěbořský pán dolů do řeky Doubravy.
Dodnes má toto místo podivně tklivou atmosféru. Ani se nedivím poněkud novější zprávě, která hovoří o dívce, jež si zde chtěla před lety vzít z nešťastné lásky život. Skočila proto ze skály, kde kdysi stával hrad, dolů do řeky. Jako by genius loci prosycený násilnou a tak trochu zákeřnou smrtí působil dodnes. Ale světe div se, přestože dívka skočila ze srázu vysokého několik desítek metrů, vyvázla jen se zlomeninami a pád přežila. Možná, že jí pomohl duch jejího dávného předchůdce.
Náš výlet za pověstmi chotěbořska končí a mě nezbývá pozvat vás k návštěvě údolí řeky Doubravy, kde vás zaujme nejen krásná příroda, ale také legendy, které potkáte doslova na každém kroku.