iChotěboř.cz : Novinky z města Chotěboř a jeho okolí

Populární kniha Milana Kundery - spisovatele českého původu, který se však netají svým odmítavým postojem k České zemi, je nyní jednou z nejvzácnějších publikací na půdě Gymnázia Chotěboř. V republice totiž existují pouze tři výtisky v češtině, které jsou majetkem univerzitních knihoven a jsou velmi těžko dostupné pro veřejnost. Chotěbořské gymnázium nyní darem získalo další kopii českého výtisku této světoznámé knihy.
Přivezla jej Věra Šídlová, bývalá studentka gymnázia v Chotěboři, která poslední dva roky středoškolského vzdělání absolvovala v Norsku.
Právě tam vypracovala svou seminární práci na téma Komunismus v mé zemi a díky ní začala po vlastní ose pátrat po Kunderově knize v mateřštině.
Shánění knihy bylo složité, stejně tak její cesta až do Chotěboře byla velmi klikatá. Položila jsem proto Věře čtyři otázky, které mnohé osvětlí:

Přivezla jsi do Čech jeden z mála výtisků knihy Nesnesitelná lehkost bytí v češtině. Čím je kniha tak významná a proč je tak vzácná?

Kniha je významná tím, že je nejčtenějším Kunderovým dílem v zahraničí a je opakovaně rozebíraná v hodinách literární analýzy, filozofie a politických věd po celém světě.
Vzácná je tím, že je unikátní kombinací filozofie, politiky, emocí a jako literární a politické dílo má strašně moc vrstev.
Pro nás pro Čechy má význam takový, že je o nás, že ukazuje kolikrát protikladné pohledy na sovětskou invazi a je jakousi reflexí na to, jak to v té době bylo.
Také tím, že Kundera nechce publikovat věci v češtině, tak ve světě mnoho lidí mluví o Češích a o téhle knize a přijde mi škoda, že nás lidi hodnotí strašně moc podle toho, co si v té knížce přečtou a my přitom tu možnost nemáme.
Proto bych řekla, že je docela důležitý, aby Češi četli tuhle knížku , protože jestli si v cizině někdo něco o nás čte, tak je to v mnoha případech právě tahle publikace.

Kde pro tebe byl první impuls, abys po knize začala pátrat?

Knížku jsem měla přečtenou nejen v angličtině, ale i v norštině a pak následně moje kamarádka Emily, která tuto knihu zbožňuje, si ji přečetla i francouzsky a my jsme zjistily, že je strašně moc věcí, co se v těch překladech liší a že z literárního analytickýho hlediska je skoro nemožný učinit nějaký přesnější závěry, protože by se z každého toho překladu dal učinit jiný závěr.
V tu chvíli nám přišlo, že ten českej původní výtisk by byl úplně úžasnej pro to, abychom věděly, jak ty myšlenky v jednotlivých částech knížky interpretovat.
To byl první popud k tomu, abychom se snažily knížku najít a dostat ji sem. A také nám přišlo líto, že jí tu nikdo nemůže číst, ačkoliv je tak populární.

Ty jsi byla na škole v Norsku, zajímá mě tedy, jakou puť kniha vykonala, než se dostala sem do Chotěboře.

Nejprve jsme začaly pátrat v článku, co jsem měla o Kunderovi a začaly jsme se pídit po tom, jestli nějaké české výtisky existujou.
Zjistily jsme, že Škvorecký v Kanadě v Torontu během svého exilu publikoval padesát výtisků, takže už jsme věděly, že nějaké jsou, ale nevěděly jsme, kde je najít.
Napsaly jsme tedy do Glasgow University na oddělení slovanských studií a dostalo se nám odpovědi, že na území Československa jsou výtisky asi tři, které nejsou volně přístupné veřejnosti, a pak je jich hodně v Británii a Kanadě.
Nicméně ani tam nevěděli, kde by se ta kniha dala zakoupit a následně dovézt sem.
Potom jsme začaly hledat servery, kde lidi prodávají knížky, a tam jsme konečně našly Nesnesitelnou lehkost bytí v češtině. Překážkou byla cena, takže jsme se snažili najít české organizace, které by případně mohly tuto knížku zasponzorovat.
Když však maminka Emily viděla naše snažení, tak nám Kunderovu knihu koupila, což pro mě byl asi jeden z nejšťastnějších momentů v životě.
Knihu nám z Kanady mohli poslat nejprve do Británie, pak putovala do Norska, kde se na cestě trochu zpozdila a z Norska sem ji dovezla má libanonská spolubydlící.
Po měsíci putování si tedy spoustu lidí ohmatalo knížku, kterou si předtím nemohli přečíst.

Poslední otázka: Se svými přáteli jsi vykonala strašně velké úsilí pro zisk knížky a přitom ses jejího vlastnictví zřekla ve prospěch školy. Nemyslíš, že budeš do budoucny litovat?

Nebudu. Ono to není o tom, tu knížku mít, ale o tom, tu knížku zpřístupnit, protože o to nám už od začátku šlo. Když jsme s Emily zjistily, že bychom ji mohly dostat, tak jsme hrozně dlouho přemýšlely nad tím, komu ji dát.
Přemýšlely jsme o nějaké vejšce nebo knihovně, jenže jsme si řekly, že v knihovně se zničí, na vejšce k ní bude mít přístup jen hrstka inteligentních lidí, a tak jsem si prosadila myšlenku, že ji bude nejlepší darovat chotěbořskýmu gymplu, protože si myslím, že škola má na to, zpopularizovat tu knihu natolik, aby ji mohli číst obyčejní lidé.
Těch kopií přeci jen není moc, tohle je možná jediná volná v Čechách a je určitě důležitý, aby se tahle knížka četla.
Nebudu rozhodně litovat, že ji nemám, protože pro mě bylo nejúžasnější si ji česky přečíst a určitě se sem budu moct vždycky vrátit a přečíst si ji znovu.