Titulek: re:
Hm, když má mít Chotěboř kvalitnější hokej tak je třeba se rozhlédnout jak to funguje jinde....
ROZHOVOR S HOKEJOVÝM TRENÉREM JANEM ŠŤASTNÝM
Rozvoj mládeže v hokejové organizaci Bílých Tygrů Liberec na sebe začíná v posledních měsících strhávat stále větší pozornost. Zdejší program rozvoje hokejové mládeže je položen na vysoce profesionálních a pevných základech. O mládež se v Liberci stará celkem 16 trenérů s licencí „A", kteří tuto licenci vlastní nebo ji studují. Dalších šest trenérů vlastní licenci „B".
Jsou rozděleni od nejmenších věkových kategorií až po juniory. V nastartovaných nebo připravovaných programech jsou zde na republikové špičce. V mnoha důležitých aspektech výchovy mládeže tady předběhli dobu - tedy alespoň v českém měřítku. Není výjimkou, že trenéři z jiných klubů doporučují svým přátelům pro jejich syny právě Liberec, pokud chtějí skutečně dobře poradit. A abych nechodil daleko, také jsem se nechal zlákat před čtyřmi měsíci atmosférou a možnostmi, kterými na nás organizace Bílých Tygrů a její představitelé zapůsobili. A mohu odpovědně říci, že se jednalo o nejlepší rozhodnutí mé jedenáctileté praxe hokejového rodiče. Nuže, pojďme na konkrétní dotazy.
Co pro Tebe osobně znamená trenérské řemeslo a jak se k tomuto odpovědnému poslání staví Tvoje rodina ?
Trenérské řemeslo je práce, která mě strašně baví a naplňuje. Přináší s sebou i spoustu negativních věcí, ale přesto si vždycky vážím příležitosti trénovat a vychovávat mladé hráče. Ať už se jednalo o moji první trenérskou štaci v Litoměřicích, čtyři roky ve funkci trenéra ve Slavii Praha, stejně jako čtvrtý rok působení v Liberci.
Jsem mladý kluk, moje rodina ví, jaký jsem. Že jsem od čtyř let žil hokejem. Podporuje mě, ono by to ani jinak nešlo. A taky můžu říct, že nic jiného než hokej mě nezajímá.
Před několika týdny jsi dostal nabídku do Mladé Boleslavi, která se neodmítá. Ty jsi ji přesto odmítl a zůstal u liberecké hokejové mládeže. Co Tě k tomuto rozhodnutí, u nás dosti netypickému, vedlo ?
Určitě si nabídky od manažera Mladé Boleslavi Milana Hniličky vážím. Jsme dlouholetí přátelé, spolupracovali jsme v jeho hokejové škole. Byl jsem kandidát na post asistenta trenéra áčka. Byla to po všech stránkách velmi zajímavá nabídka, ale na podobné posty mám ještě dost času. Před čtyřmi roky jsem dostal možnost trénovat mládež v Liberci a začít budovat systém výchovy mladých hráčů. A po tom čase, kdy jsem si tady vytvořil pozici a cítím, že jdeme správným směrem, tak stále jsme ještě na začátku a nebylo by fér, kvůli lidem tady, kteří mi dali tu příležitost, a hlavně kvůli svým svěřencům, utíkat v půli sezóny od rozdělané práce. Hlavně by to nebylo férové vůči všem těm mladým klukům, které tady trénuji a snad i vychovávám.
Jaké jsou Tvoje priority při práci s hokejovou mládeží ?
Základní prioritou na samotném začátku před čtyřmi roky bylo celkové zkvalitnění práce s mládeží. Vychovávat talentované kluky pro mládežnické reprezentace a pro naši organizaci. Chtěli jsme jít svou vlastní cestou bez toho, že bychom se snažili kopírovat zvyklosti v některých extraligových klubech.
Prvním cílem bylo propojit školu, sportovní třídy s hokejem. A zlepšit komunikaci ve směru škola - rodiče - hráči. Aby trenéři neustále sledovali prospěch svých hráčů a správně reagovali na jejich učinkování ve škole. Tohle se už podstatně zlepšilo.
Vše tady sázíme na růst hráčů. O výsledky nám v první řadě určitě nejde. Prioritou je dávat šanci talentovaným pracovitým hráčům a co nejlépe je připravovat na vyšší kategorie. Dnes se svaz brání degradaci soutěží tím, že zamezuje masivním posunům mladších hráčů v soutěžích. Přesto se snažíme dávat našim svěřencům maximum příležitostí pro jejich hráčský rozvoj.
V čem se, podle tvého mínění, nachází podstata názoru odborné hokejové veřejnosti, že v organizaci Bílí Tygři Liberec dnes mohou mladí hokejisté najít snad nejlepší podmínky pro svůj rozvoj v České republice ?
Myslím, že o těchto věcech právě hovoříme a další přijdou na řadu. Jedním z důvodů určitě bude složení trenérského kádru Bílých Tygrů. Dostali tady prostor mladí vzdělaní trenéři, kteří nejsou opotřebovaní, mají vztah k hráčům, chtějí na sobě dále pracovat, vzdělávat se. Jezdí na stáže do Kanady, Ruska nebo USA. Aby byli trenéři spokojení i po finanční stránce, dochází tady k propojování funkcí. Např. trenér 3. a 4. třídy je současně třídním učitelem 8. třídy. Učí tělocvik a další předmět. K tomu vede hodiny power skatingu pro vybrané hráče naší organizace.
Nebo trenér brankářů zároveň trénuje jednu hokejovou třídu, vede speciální brankářské tréninky a ještě asistuje u brankářů v průběhu tréninků dalších věkových kategorií.
Trenér juniorky působí také jako video kouč pro celou organizaci, a takto bych mohl pokračovat. Vytížení těchto trenérů je celodenní. Vyplatí se to v konečném součtu jim samotným i našemu klubu.
V Liberci máme fantastické sportovní zázemí. Tři ledové plochy, atletický stadion s přírodní trávou a dalších pět ploch s umělou trávou. K tomu pestrý komplex otevřených i krytých sportovišť, který nám skutečně mohou všichni závidět.
Každý rok se snažíme vybudovat něco nového. Jednou je to video místnost pro potřeby trenérů i hráčů (bylo vytvořeno z finančních darů od rodičů a klub toto moderní zařízení nestálo ani korunu).
V jiném roce jsme uvedli do života systém stipendií pro nejlepší hráče. Zde hrají roli dva základní aspekty. Sportovní úroveň hráče a prospěch ve škole. V tomto ohledu jsme se nechali inspirovat poznatky získanými na stážích našich trenérů právě v USA. Stipendia u nás udělujeme od 3. třídy až po juniory.
Máme tady dobře nastartovaný systém speciálních individuálních tréninků. Pravidelný power skating, stick handling, karate, pravidelná rehabilitace v rámci klubových tréninků.
Po vzoru zámořské praxe jsme dali do provozu velkou rozcvičovnu, kde probíhá rozcvičení našich týmů před domácími zápasy. Jsou zde kola, velká žíněnková plocha, těžké míče, hrazdy, velké míče, balanční pomůcky. Chceme přidat žebřiny a boxovací pytle.... Tyto prostory mohou hráči navštěvovat i samostatně, pokud na sobě chtějí individuálně pracovat, stejně jako posilovnu a další sektory.
Do druhé třídy se u nás neplatí příspěvky a hráči fasují veškerou výstroj zdarma.
Řídili jsme se principem „vše na jednom místě!"
Sportoviště, školy, stravovací a ubytovací kapacity. To vše v Liberci sousedí jedno s druhým.
Samozřejmě, tohle všechno se děje díky tomu, že vedení naší organizace mládež úžasným způsobem podporuje a slibuje si od nově zaváděného systému vyšší produkci kvalitních hráčů pro „A" tým.
Jak snášíš to obrovské pracovní vytížení. Jsi hlavním trenérem 7. i 8. třídy, stejně jako extraligového mladšího dorostu. Provádíš scouting pro organizaci Bílých Tygrů, řešíš problémy svých hráčů ve škole, na ubytovně, vyřizuješ stížnosti a ataky ze strany rodičů, tvoříš sestavy na utkání, posuny hráčů v ročnících. Připravuješ tréninky, jsou zde nároky na trenérské vzdělávání, cesty na semináře, zápasy a turnaje. Volno prakticky neexistuje. Kde bereš energii a motivaci k takovému, s prominutím „sebezničujícímu" přístupu ke své práci ?
Snáším to dobře, jsem ještě mladý a plný energie. Mám doma dobré zázemí a pochopení pro moji práci, což je asi hlavní předpoklad k tomu, aby to takto mohlo fungovat.
Kromě toho kolem sebe mám skvělý tým trenérů, kteří mi pomáhají a v těžkých chvílích si můžeme práci rozdělit a problémy vyřešit.
Je to tak, že hokej neberu jako zaměstnání, ale také jako zábavu a koníček. A i když jsou často chvíle, kdy by člověk se vším nejraději praštil, tak si zase znovu uvědomím, že dělám skvělou práci ve fantastické organizaci. A tohle vědomí mě zase vždycky spolehlivě vrátí do toho kolotoče kolem hokeje.
V červenci jsi působil jako asistent trenéra u českého výběru Czech Selects 96 na turnaji World Selects Invitational v Praze. V dubnu příštího roku už budeš fungovat jako hlavní trenér českého výběru Czech Selects 98 v Rize. Jaké jsou tvé trenérské záměry a ambice ?
Tady musím poděkovat Josefovi Zbořilovi, že si mě vybral do realizačního týmu jako asistenta trenéra k českému výběru Czech Selects 96. Chtěl jsem poznat fungování tohoto turnaje a práci kolem takových výběrů našich nejlepších hráčů. Chtěl jsem z blízka vidět, jak pracují hráči a trenéři předních evropských a zámořských týmů.
O turnaji World Selects Invitational jsem četl a slyšel samé superlativy. Chtěl jsem získat osobní zkušenosti, které by mi dál pomohly v mé trenérské práci, které bych mohl zúročit v naší hokejové organizaci. Této zkušenosti si velmi vážím.
Uvědomuji si, že tlak na WSI v Rize bude veliký. Ale při tom tlaku, který denně v Liberci zažívám, věřím, že jsem dobře připravený na zvládnutí také tohoto trenérského úkolu.
Kluci, kteří budou na výběru, budou snad plně spokojeni se zajištěním a servisem. Realizační tým, který jsem si vybral a který bude mít silný liberecký základ, už opravdu hodně zapracoval na finančním zajištění celé přípravy českého výběru i jeho cesty do Rigy. Samotná příprava i soustředění bude probíhat přímo v Liberci.
O mně je známo, že jsem náročný a přísný trenér s metodami, které se třeba někomu nemusí líbit. Ale pokud se hráči dokážou podřídit mé filozofii a přijmout všechny pokyny, potom na tom oni sami stejně jako celý tým vždycky vydělají.
Jaký je přístup trenérů a vedení Bílých Tygrů Liberec k současným snahám profesionálních trenérů čs. reprezentací při ČSLH o renesanci českého mládežnického hokeje.
Náš vztah k novému vedení českého mládežnického hokeje v čele se Slavomírem Lenerem a dalšími profesionálními trenéry mládežnických reprezentací je naprosto otevřený a vstřícný. Fandíme změnám, které s novým vedením přicházejí. A nejen to. Jsme v kontaktu s těmito trenéry. Jejich výstupy, pokyny a doporučení dokážeme velmi rychle v naší organizaci uvádět do trenérské praxe.
Například doporučení Slavomíra Lenera - „Škola hrou", jsme už před několika týdny uvedli do našeho pravidelného rozvrhu. V rámci školní výuky jsme zavedli každou středu ráno od osmi hodin 75 minut volné hokejové „zábavy" pro hráče na ledě. Dáme jim tam branky, překážky, puky a oni si sami řídí trénink. Někteří hrají na malém prostoru. Další se procvičují v dovednostech. Je to na nich. Řídí si to jako kdysi kluci na rybníku. My trenéři pouze dohlížíme. Je to změna, kterou hráči uvítají a v podstatě si udělají docela zábavný i kvalitní trénink.
Dnes si málokdo dovolí pochybovat o tom, že v Liberci mají mladí hokejisté ty nejlepší podmínky pro svůj rozvoj. Vy ale nespíte na vavřínech a stále směřujete dopředu. Svaz ještě ani nevyhlásil kritéria pro zřízení „hokejové akademie" ale Vy už jste v tomto směru v plné práci. Co tedy vlastně chcete v Liberci vybudovat ?
Chtěli bychom být také jedni z prvních, kteří by zvládli propojit fungování sportovních tříd na základní škole se středním školstvím, což by umožnilo fungování vrcholového hokeje společně se zajištěním dobrého vzdělání pro naše hráče. Je to jeden ze zásadních aspektů, který bude zřejmě vyžadován k udělení licence od ČSLH k provozování hokejové Akademie. Považujeme za velký a důležitý úkol Akademii zřídit, protože to všechno, co už jsme tady v Liberci vybudovali a co ještě hodláme vybudovat, ve své podstatě od začátku směřovalo do nějakého takového projektu, který v současné době představuje ne ještě úplně přesně specifikovaný pojem „hokejová Akademie."
V tomto ohledu jsme už udělali první kroky, kontaktovali jsme ředitele středních škol v Liberci, seznámili je se svými záměry a budeme společně hledat cesty, jak by všechno mohlo začít fungovat.
Ještě bych chtěl vyjádřit jednu důležitou věc, která celkovou atmosféru a práci s mládeží v naší organizaci hodně ovlivňuje. Trenéři tady v Liberci vytvořili fantastickou partu lidí, kteří jsou na jedné lodi. Nepodráží si vzájemně nohy, naopak. Radí si, pomáhají a podporují jeden druhého. To je jeden z hlavních důvodů, proč je to u nás trochu jiné, než v některých jiných klubech. A tato kolektivní jednota a soulad se pozitivně projevuje především na práci s našimi mladými svěřenci.
A co Tvoji svěřenci ?
Věřím, že po několika letech práce se začnou objevovat první klenoty libereckého hokeje. Máme tady dnes pár hráčů, do kterých vkládáme velké naděje. Chceme jim vytvořit optimální podmínky pro jejich maximální rozvoj. Připravit jejich cestu do mládežnických reprezentací, do extraligy mužů, případně do NHL. Jsem přesvědčený o tom, že máme dobře našlápnuto k tomu, aby v krátké době tento proces efektivně fungoval a aby se tyto vysoké cíle dařilo naplňovat.
Nakonec bych Tě chtěl požádat o názor na perspektivu českého hokeje, české hokejové mládeže.
V Liberci se všichni snažíme posunout náš systém hokejové výchovy o stupeň výš. Bereme to jako zásadní úkol. Podle mínění většiny odborníků nám ujíždí vlak. Ale na druhé straně, máme tady desetiletí zkušeností s výchovou hokejistů. Není to jenom o tom, přejímat novinky z venku, ale také oprášit pravdy a zásady, které fungovaly a vždycky budou fungovat. Tím mám na mysli disciplínu v týmech. Tady v Liberci do hokeje nemluví sponzoři ani rodiče. Proto je Liberec trochu jiný, než některé ostatní kluby.
Kluci musí mít v kabině pořádek, být včas na tréninku, ctít disciplínu, mít úctu k vedení i ke svým spoluhráčům. Trenéři dohlížejí na studijní výsledky, které musí být alespoň průměrné. Pokud to hráč nezvládá, je na čas vyřazen z týmu a musí studium dohnat. Pokud nepřijde do školy nebo se opozdí, hned to s ním řeší trenér, protože se k němu díky vzájemnému propojení škola - klub tato informace velmi rychle dostane. Problémy se okamžitě řeší s hráčem i jeho rodiči.
Když tento trend udržíme a přidáme nové moderní prvky ze zámoří nebo Švédska, tak to je podle mého názoru cesta, která nás zase může posunout nahoru. My máme šikovné hokejisty, ale nedokážeme být důslední. Nebudujeme v hráčích pokoru a úctu, bez které to prostě nejde.