iChotěboř.cz : Novinky z města Chotěboř a jeho okolí

aneb – Nehudruj! My víme co potřebuješ!

V předcházejícím zveřejněném postřehu jsem žehral nad obtěžováním občanů volbami. A opět nové volby. Občané-voliči pochopili a část vážila zda jít či nejít k volbám. Podle vyhlášených volebních výsledků ze 43% účasti občanů-voličů byli zvoleni převážně opět staronoví zkušení matadoři. Předpokládejme, že byli zvoleni ti nejschopnější a hlavně všehoschopní dostatečně hmotně zabezpečeni z funkcionářské činnosti z předcházejících volebních obdobích. Chce se věřit, že se budou více věnovat obyčejným občanům a budou respektovat známou a obecnou pravdu „Když si nebudeme závidět, tak každý budeme mít“. V praxi-rovný občan Kč a rovnější třeba i mil. Kč.

Dost černým úvahám.

„Čas oponou trhnul“ (slovy básníka) a město pokročilo mílovým krokem v dalším svém plánovaném rozvoji. Byla dokončena (byť s odřenými zády) velká stavba „průtah silnice II/345“, průtah - hlavní městské komunikace občany důvěrně přejmenovaná na „škvírku“. Jak velká sekyra byla zatnuta financováním této stavby do městská pokladny ví jen vedení města. Stížnost občanů na zrušení řady přechodů pro chodce je malicherná pomluva, která nemůže poškodit výsledek vysokého pracovního úsilí.

A jak se to velmi často stává, tak občanu tetelícímu se na vrcholu svých pracovních úspěchu připraví osud pořádně ledovou sprchu a vrátí ho opět na zem. Ta sprcha se týká kauzy oblíbeného a pracovitého jednatele jedné z organizací řízených městem, který si výsledky své poctivé řídící práce pečlivě rozděloval mezi organizaci a svoji kapsu.

Posuďte, jak by oba případy řešili představitelé spolu s občany známého dříve zmíněného vzorového městečka „Rozboř“ ze státu „Hezko“. S podivem by je nemuseli řešit vůbec. Proto, že by v tak občansky a demokraticky rozvinuté - poslušné společností vůbec nevznikly. Rozeberme si postupně oba případy:

První případ – Stížnost občanů na zrušené přechody pro pěší. Žádný občan neváhá a je přesvědčen, že úctyhodní představitelé tří hlavních pilířů řízeni městečka Rozboře rozhodli jistě správně v prospěch milovaných občanů městečka. Přece nebudeme zbytečně obtěžovat představitele prvního pilíře - „řízení vztahu občanů a jejich vehiklů“ - a nutit je k náročnému vymýšlení blábolů na obhajobu svých rozhodnutí. V případě druhého pilíře - „řízení výstavby a ochrany majetku městečka“ - by občané určitě nežehrali na neodborné zaměření řídícího pracovníka pilíře, vždyť mají zářný vzor v  chemikovi úspěšně řídícího finance státu Hezko. V třetím řídícím pilíři - „městská milícija - ochránkyně městského pořádku“ - by se zrušení přechodu projevilo pro občany nejpozitivněji. Sníží se počet ostře sledovaných přechodů v městečku a spolu se sníženým počtem útoků rozzuřených čivav na občany by se uvolnilo milícii více času pro záslužnou a nezištnou pedagogickou činnost ve zvýšení počtu posluchači oblíbených přednáškových hodin na „Rozbořské univerzitě všehověku“. Občané Rozboře by tuto změnu určitě přijali s velkou radostí a vděčnosti.

Druhý případ - selhání pilného a poctivého řídícího pracovníka městské organizace. I tento smutný případ by nemuseli občané Rozboře opět řešit. Hlavní představitelé městečka ve své předvídavosti a bohaté zkušenosti získané z činnosti v orgánech povinného federálního nadstátu, pochopili „Že ani hloupé kuře nadarmo nehrabe“ a připravili pro své občany včas směrnici, jak se v takovém případě zachovat a předejít skandálu, případně i mezinárodní ostudě. Přílohou podrobně rozpracované směrnice je i nezávazný ceník odměn odpovídajících poskytnutým službám. V prvním bodě směrnice označili slovo úplata-uplácení za naprosto nevhodné a slovo ve státním, oficiálním a povinném slovníku zrušili a nahradili ho vhodnější pro občanskou společnost přijatelnějším termínem „provize“. V dalších bodech směrnice jsou bohatě rozvinuty případy jak vhodně a nepozorovaně provizi doručit, jak vhodně je třeba odložit plnou prkenici nabitou „obrázky prvního prezidenta ČSR“ tak, aby ji zaregistroval jen adresát. Provize můžeme mít i charakter hmotného plnění například - od postavení májky až po postavení asfaltové cesty k letnímu sídlu. Poněkud složitější jsou body směrnice pro zadávaní nadlimitních staveb. Tam se předpokládá předsoutěžní spolupráce budoucích soutěžících firem (nejlépe se společnou přízní k některé z hlavních vládní čí opozičních stran). Na společné schůzce se dohodnou a obsadí hráče do role „mouřenína“, “bílé žirafy“ a „křováků (2-3)“. “Mouřenín“ zpracuje nabídku na zhotovení stavby v cenách obvyklých a stavbu realizovatelných. Rozhodující je role „bílé žirafy“ ta musí byt v cenové nabídce tak vysoko, aby byly pokryty náklady na skutečné provedení stavby a zbyl zajímavý bezpracný bakšiš. A soutěžní divadlo může začít. Při rozhodujícím bodu pro zadání stavby – vítězí firma s nejnižší nabídkou. Jistě zvítězí firma v roli „mouřenína“ a hra pokračuje dle předem dohodnutého scénáře. “Mouřenín“ se nedostaví k podpisu smlouvy a soutěžní komise určí za vítěze firmu s druhou nejvyšší cenovou nabídkou a to musí být „bílá žirafa“ proto, že „křováci“ musí mít nabídky dle scénáře ještě vyšší. A divadlo končí tím, že „bílá žirafa“ podepíše se zadavatelem smlouvu, provedení stavby zadá v subdodávce „mouřenínovi“ a čistý bohatý bakšiš rozdělí v předem dohodnutém poměru mezi herce zinscenované hry. Pravidla hry se zdají být složité, ale v praxi to probíhá velmi úspěšně bez zádrhelů. Nic nového pod sluncem, dělilo se tak již v dobách starého Bábinského.

Co na závěr? Rozvoj společnosti kráčí vpřed mílovými kroky „Kdo zůstal stát, zítra stojí již opodál“. A proto, v zájmu pokroku a rozvoje společnosti se musíme vrátit k onomu dříve přikazujícímu citátu proletářského vůdce , který nám ukázal cestu k všelidskému blahobytu.

Učit se, učit se a ještě jednou a důrazněji učit se!!!

Psáno v Chotěboři léta páně 2012 před svátkem sv. Barbory.
Spokojený občan Hezka.


Postskriptum.
V předcházejícím příspěvku uvedená zpráva – o možném přejmenování Rozboře vyvolala horký spor mezi občany. Zvláště tvrdé jádro občanu Rozboře převážně potomků původních obyvatel katastru sdružených kolem vážené organizace „Mateční minerál“ požaduje se vší důrazností a vážnosti zvolit nový název vycházející z dávné doby sahající až do počátku osídlení v katastru a nabízí název „LAPÍKOV“. Jak to dopadne je v současné době těžko předvídat je to 50:50 ve sporu s organizací „Nová naplavenina“ zastávající modernější pro současné občany srozumitelnější název „ŠMOULOV“.