Přiznám se hned na začátku - nestudoval jsem tento obor v žádné škole, vše co umím a znám, mě naučila "praxe". K pohostinství jsem se dostal, díky vnitřní touze to zkusit, v roce 1999, v Bubovicích nedaleko od Prahy. Byl jsem naprostý začátečník a vše jsem se učil za pochodu. Rodinná venkovská hospůdka však byla pro naučení se základům oboru takřka ideální. Práce to byla náročná, ale krásná. Poznal jsem zde řadu skvělých lidí mezi hosty a hospoda mi poprvé přirostla k srdci. Jedinou zjištěnou nevýhodou oboru bylo, že je velmi časově náročná. Kdo to nezažil na vlastní kůži, tak to asi nepochopí. Po čase mi zde "došly" síly a rozhodl jsem se vrátit se na druhý břeh.
Po delší přestávce vyplněné různými obchodními činostmi v IT sféře, jsem opět "nasál" tu náročnou a zároveň krásnou práci pro lidi. Bez předchozí zkušeností s vedením hotelu jsem si s bratrancem pronajal horský hotýlek
Kladenka v Krkonoších na krásném místě s výhledem na Sněžku. Definitivně si mě tento obor získal. Velice rychle jsem se zorientoval a zákazníci se k nám opakovaně vraceli. Byla to pro mě škola mnohem vyšší gastronomie než jsem zažil předtím na vesnici, ale troufám si říci, že jsem obstál se ctí. Nejdůležitější pro mě vždy bylo, je a bude, aby byl host maximálně spokojený a dostal to, za co platí.
Po přestěhování z hor na Vysočinu jsem uvažoval o vybudování vlatního restauračního provozu, nejprve v Chotěboři, poté i v blízkém okolí. K realizaci nakonec nedošlo, neboť můj poradce pan
Michael Dobromil Klíma, známý nestor české gastronomie, mi moje záměry pronájmu několika restaurací nakonec rozmluvil. S odstupem času a na základě zkušeností, které teď mám, vím, že jsem se rozhodl správně.
Chtěl jsem však zůstat v oboru a současně s rodinou zakotvit na mé rodné Vysočině, a tak jsem velmi rád přijal nabídku pracovat pro pana Halamu v jeho Pivnici Na Zastávce ve Světlé nad Sázavou jako provozní vedoucí, kterou právě modernizoval. Získal jsem zde řadu nových pracovních zkušeností, ale také řadu přátel. Od majitele jsem měl "volnou ruku" a mohl jsem zde využít svoje nápady v praxi. Pořádali jsme zde koncerty, akce pro děti, grilovačky nebo třeba karneval. Největší akcí, co do ohlasu a rozsahu příprav, byla bezesporu retro párty v dobovém oblečení z 80-tých let 20. století. Pivnice Na Zastávce se díky mému nasazení opět rozjela a stala se podnikem s nejvyšší výtočí tankového piva v kraji Vysočina. Až tam pojedete na výtečné tankové pivo zeptejte se místních štamgastů...
Další výzvou pro mě bylo přejít do "základního tábora" firmy - do Panského domu v Chotěboři. Zde jsem opět dostal volnou ruku a mohl uplatnit svoje nápady. Zásadním okamžikem pro nastartování "nové éry" zdejší restaurace bylo získání výrazné posily do teamu - kamaráda kuchaře Vaška Baucha, kterého jsem poznal na horách. Po první akci, kdy jsme společně probděli pár nocí při přípravě svatomartinských husích hodů, které se staly od té doby výrazným svátkem ve městě, jsme gastronomii v Panském domě stručně řečeno "odbrzdili".
Akcí jsme společně s teamem Panského domu uspořádali mnoho a vždy s jasným cílem, aby byli co nejvíc pro lidi. V krátkosti - Dětské dny, Mikuláše, Pivní slavnosti, Silvestry, Švédské stoly s dalším naším kamarádem z hor "švédem" Honzou Pavlíkem, koncerty, kulturní akce s divadélkem DiK jak pro děti, tak pro dospělé, svatby - nejen v Panském domě, ale i na zámku Štěpánov, v Libici na Pilnově statku a jinde, firemní akce, rauty, plesy, či vánoční večírky, které jsme s naším cateringem zajišťovali třeba i pro taneční klub
La Macumba v Praze.
Častokrát jsem do akcí zapojoval svojí rodinu, kamarády a přátele, neboť jsem v nich viděl obohacení a zároveň příležitost prožívat stejné okamžiky s blízkými lidmi, které mám rád a na kterých mi záleží. Všem za jejich účast ze srdce děkuji. Někdy se mi bohužel stalo, že se zájem hostů nerovnal nadšení, s kterým jsme připravovali dotyčnou akci, ale to se asi občas stává, především pokud děláte "něco pro lidi" na menším městě. Někdy jsme udělali i my nějakou tu chybu a já věřím, že jste nám již odpustili. Ze svých vlastních chyb se učíme a snažíme se je neopakovat...Kdo chce v oboru pokračovat dál a jít s dobou, tak se nesmí nechat odradit a musí stále přicházet s novými nápady, jak zaujmout stále náročnějšího, lépe řečeno, poučenějšího diváka či hosta. Na závěr musím po pravdě říci, že spokojené a často rozzářené tváře návštěvníků, hostů nebo publika jsou tak silným motorem, který nás všechny, kteří mají tento obor rádi, žene dál...
Děkuji Vám za přízeň, kterou jste věnovali Panskému domu v Chotěboři - podniku, ve kterém jsem dnes ukončil svojí éru a velmi se těším na setkání s Vámi, třeba v mém novém působišti v Hotelu U Zlatého Lva v Havlíčkově Brodě.
S pozdravem Váš
Martin Slanina (exprovozní restaurace Panský Dům v Chotěboři)
Kontakt na mě: cateringchotebor@seznam.cz
P.S. Něco pěkného končí a něco nového začíná...