Jsou vesnice, kde byli snaživí a vše potřebné si postavili ještě za komunistů. Také těsně po roce 1989 se peníze pro obce doslova válely na ulici a někteří starostové nebyli líní je sbírat. Jinde zas kromě chodníků a veřejného osvětlení nic nemají a nic nepotřebují, protože školu a všechno ostatní mají v sousední obci. Kromě toho menší obce mohou každoročně čerpat nemalé prostředky z Programu obnovy venkova a jsou bodově zvýhodňovány i v grantových programech. Ať už je důvod jakýkoliv, leckterý starosta už dnes, kromě těch chodníků, nemá, kam by peníze dával. Nikdo z nich nemusí finančně táhnout kolosy typu zimní stadion, doplácet ztrátové jesle, pečovatelskou službu, lékařskou pohotovost, kino, muzeum, městskou policii, skládku odpadů, atd. Třeba skládka by vydělávat mohla, ale byla by za tři roky plná a pak by teprve občané pocítili ten rozdíl, jestli tu skládka je nebo není. Město musí přednostně udržovat a provozovat spoustu zařízení, která na vesnicích nemají, takže na ty chodníky snadněji ušetří. Jen doplatek za novou školní jídelnu, vedle státní dotace, byl skoro 20 milionů. To je stejná částka, jaká městu zbyde na veškeré komunikace a chodníky za dvě volební období!